Jsem studentem konzervatoře. Překvapivě jsem si vybral herectví. Vlastně nikdy jsem netoužil být herec, ani jsem nechodil tak často do divadla, abych o tom mohl usilovně uvažovat. Přesto se ta myšlenka zrodila. Někdě hodně hluboko v mysli. Přihlásil jsem se teda na kurzy herectví nebo herecký kroužek, jak chcete.
První hodina proběhla takovým způsobem, že se mě učitelka, která kurzy vedla, zeptala, proč chci herectví dělat a co mě k tomu přivádí. Bohužel, nevěděl jsem jak na takovou záludnou otázku odpovědět. Další hodiny pak probíhaly tak, že jsem seděl jako přilepený na židli a pozoroval ostatní(od ted'ka mé kamarády) jak zkouší hru od Agathy Christie Past na myši. Moc se mi to líbilo a těšil jsem se až si v něčem takovém taky zahraju. No, a od té doby uběhly více jak dva roky a mám za sebou už dvě představení a prvák studia na konzervatoři. Ano, s pomocí mé učitelky z dramatáku, která ze mě něco vydolovala, jsem se dostal na tuto prestižní školu!!!
A jsme u toho...Kéž bych měl z toho ted' alespoň takovou radost jako při oznámení výsledků. První rok na škole neuběhl jako voda a rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou, jak nám všichni povídali. Byla to hotová katastrofa. Vstávat každý den na 7 a domů přijíždět o půl osmé nebylo ideální, protože jsme neměli vůbec žádný čas. Vůbec. Ani na Ulici.
Hodiny herectví byly o dost náročnější a delší než dramaťák. Ze začátku jsme si hráli na kancelářského koníka, či bublinkovou folii. Postupem času se ale přitvrzovalo a ze srandy se stala noční můra. Najednou jako bych ztratil smysl proč to všechno dělám a začal jsem se zabývat tím, kdo jsem a co vlastně chci.. Byl jsem dočista ztracen. Někdě ve mně se ztratila ta jiskra a zapálení, se kterým jsem na školu přišel.
V prváku měli za úkol nás niterně otevřít a připravit nás, abychom byli sebejistější a odolnější. Zjednodušeně odstranit všelijaké bloky. Jenomže u mě jeden přetrvával, a to celý můj život.. Stydlivost.
Komentáře
Okomentovat